ROZBOR FILMU
resumé

Radomír D. Kokeš (Brno: MuniPRESS, 2015)

Kniha Rozbor filmu staví do centra svého zájmu možnosti systémového rozboru filmu. Usiluje zabývat se způsoby kladení takových otázek, jejichž zodpovězení by mělo napomoci přesvědčivému vyřešení přesně formulovaných úkolů spojených s výstavbou filmových děl. Nepostupuje však cestou do šířky rozkročeného výkladu o mnoha typech analýz mnoha druhů filmů, nýbrž volí postup do hloubky prováděného výzkumu omezeného pole problémů. Jako taková je publikace vystavěna ze čtyř bloků, z nichž každý si klade a zodpovídá rozdílné otázky, poskytuje čtenáři jiné znalosti a volí odlišný způsob práce s výkladem. Současně ale ze sebe jednotlivé bloky logicky vyplývají a řešená témata se v různých perspektivách navracejí, doplňují a rozvíjejí. Coby stabilní pozadí přitom výkladu posloužily zaprvé estetické normy klasického hollywoodského filmu a zadruhé tradice české kinematografie.

(1) První blok POZOROVAT poskytuje základní prostředky k rozboru uměleckého díla. Rozlišuje dílo jako systém na základní složky vyprávění, stylu a fikčního světa, kdy každou zvlášť na konkrétních příkladech vysvětluje, přičemž největší pozornost je věnována filmům O chloupek (Velká Británie, 1995) a Tenkrát na Západě (USA/Itálie, 1968). Předmětem výkladu je filmové dílo.

(2) Ve druhém bloku PLÁNOVAT kniha pojímá jak diskuzi o filmu, tak psaní o filmu jako způsob řešení problémů. Vysvětluje důležitost nacházení, kladení i zodpovídání otázek po výstavbě filmového díla, a to na příkladech filmů Titanic (USA, 1997) a Krvavá neděle (Velká Británie/Irsko, 2002). Pro lepší porozumění rozebíranému tématu je nabídnuta koncepce dvou typů tezí: dostředivé a odstředivé. Předmětem výkladu je sama analýza.

(3) Třetí blok PSÁT A ČÍST / ČÍST A PSÁT má nejvíce návodnou povahu, zaměřuje na praktické rysy analytického psaní, na teoretickou citlivost a na pole doporučené literatury, jimiž lze tuto citlivost posilovat. Předmětem výkladu je psaný analytický text.

(4) Závěrečný blok APENDIX: TŘI ANALYTICKÉ FORMÁTY A ČÍTANKA TEXTŮ usnadňuje na vyšší úrovni porozumět rozličným způsobům výstavby i funkcím rozborů, a to skrze tři formáty textů: analytická stať, analytická studie a poetologická studie. Přizpůsobivost řešeným problémům vyplývá zejména z šestera případových příspěvků o filmech Kdo chce zabít Jessii? (Československo, 1966), Jezinky a bezinky (USA, 1944), Speed Racer (USA, 2008), Memento (USA, 2000), Král Šumavy (Československo, 1959) a Zub za zub (Rakousko-Uhersko, 1913). Každý z více či méně rozsáhlých příspěvků se věnuje rozličným problémům, klade odlišné otázky a oslovuje (záměrně) různě zkušené čtenáře. Předmětem výkladu je jednotnost přístupu na jedné straně a rozmanitost řešení problémů na straně druhé.

Kniha usiluje ukázat maximum vysvětlovacích možností svého přístupu, který nazývá poetikou fikce. V práci s případovými analýzami opakovaně postupuje v rámci kapitol od hravých filmů ke strukturně členitým dílům, díky čemuž pokryje široké pole výzev, s nimiž se při rozborech (nejen audiovizuálních) děl lze setkávat. Badatelsko-historický rozměr přístupu tematizuje závěrečná kapitola, a to skrze původní výzkum počátků kinematografie v českých zemích. Ve výkladu spíše potlačovanou, ovšem neopominutelnou oblast analýzy filmového autorství pak řeší zejména druhý blok knihy, jenž lze druhotně chápat i jako původní příspěvek k autorské poetice a otázkám realistického účinku v díle režiséra Paula Greengrasse.

Publikace Rozbor filmu chce z výše uvedených důvodů sloužit jako (a) srozumitelný průvodce analytickým procesem pro širokou oblast čtenářů (zejm. studenti uměnovědných oborů, milovníci filmu nebo začínající kritici), (b) soubor původních analýz, osvětlujících z perspektivy poetiky fikce řadu rozličných problémů spojených s výstavbou děl, (c) poskytovatel podnětů užitečných k porozumění nejen rozebírání filmů, nýbrž i samotných rozborů (např. typy tezí nebo analytických formátů).