…zase po roce skončila, tentokrát již po desáté – opět v rekreačním středisku Vyhlídka, jehož duch času i duch místa jsou tak mocnou dvojicí, že se s ním pořád nedokážeme rozloučit, ač jsme se o to snažili. O inspirativní příspěvky našich studentů nebyla ani letos nouze! Největší radost mi udělaly tři precizní analýzy autorských poetik. Jaroslav Cibulka pojednal o Fear and Desire Stanleye Kubricka na pozadí jeho dvojího uměleckého vývoje, zaprvé profesionálního fotoesejisty a zadruhé cinefilního znalce mezinárodních filmařských tradic. Projekt Fear and Desire Jaroslav vysvětluje jako překvapivě logický důsledek obou těchto linií Kubrickovy práce. Martin Kos shrnul některé výsledky svého výzkumu specifik umělecké práce odvážného vypravěčského experimentátora českého němého filmu Jana S. Kolára, vývoj jehož filmů kladl důraz především na fázi pečlivé scenáristické přípravy. A nakonec Dan Krátký v rozboru Hej-Rup! přesvědčivě vysvětlil, kterak se dnes obdivovaný filmový režisér Martin Frič jevil ve třicátých letech co do tvůrčího rukopisu jako takřka neviditelný, a přitom právě jeho mimořádné filmařské schopnosti dávaly vyniknout poetikám jiných tvůrců, v tomto případě divadelní poetice Voskovce a Wericha. Jaroslav, Martin i Dan přistoupili k analýze autorské poetiky každý jinak a ve všech třech případech se jednalo o inovativní, výzkumem podloženou a přesvědčivě vyargumentovanou perspektivu. Nezbývá než se těšit na výslednou podobu jejich práce. Dozvěděli jsme se však i něco o nevstřícné reakci dobového tisku na natáčení Babičky z roku 1940 (Karolína Hrichová), o divácké recepci trilogie Hobit (Tereza Bochinová, Kristýna Drábková), o úctyhodných mezinárodních úspěších mapování lokální filmové kultury v Brně (Terézia Porubčanská), o výstavbě mediální identity režiséra Wese Andersona coby auteura-umělce, auteura-komodity a auteura-značky (Lucia Brutovská) či o projetu My Street Films (Matúš Slamka) a dokonce i o rozdílech mezi fibrilací a zástavou srdce (Valérie Štanglová), z čehož mě bude po nocích ve snech strašit pojem „srdeční výpotek“. Nechyběly ani tradiční zprávu o bězích katederního projektu Studentské kino Scala a vedoucí katedry Jiří Voráč představil projekt Filmové kanceláře. Rozhodně jsme si tedy s kolegy nemohli stěžovat na nedostatek podnětů. Já si pak nebývale užil i parádní několikahodinovou cinefilní debatu navečer se studenty – v níž snad zase brzy bude příležitost pokračovat. Nejpozději za rok, dost možná zase na Vyhlídce.

PS: Za hladký chod konference je třeba poděkovat trpělivosti i organizačním schopnostem sekretářky Páti Twardowské, bez níž by se zřejmě nikam ne(do)jelo.

PPS: Naši studenti si nedávno založili školní časopis SUBSVĚT, na který tímto rád odkazuji – a doufám, že je neopustí prvotní zápal.

Těsně před návratem s těmi, kdo ještě neodjeli… 😉